Badmintonista Krajča našel inspiraci u karate
Nepřestávající stereotypní dřina, tak vypadá příprava nejmenších badmintonistů ze zemí Asie, které vládnou světovým žebříčkům. Tomáš Krajča, který v oddíle SK Prosek Praha trénuje jedenáctým rokem a z toho dva profesionálně, tvrdí, že evropští hráči až na výjimky nemají mentalitu Asiatů, musí se proto od dětství připravovat jinak, nápaditě a zábavněji. I proto vymyslel podpůrný projekt, který má malé adepty do náročné techniky úderů nahecovat. Také z toho důvodu se dostal do vybrané třicítky projektu Díky, trenére.
Jak se trénuje badminton v Malajsii? Tak například Kenn Lim, jeden z nejlepších hráčů a trenérů, jako dítě třeba tři čtvrtě hodiny stál před zrcadlem a stínoval forhend. Skončil a totéž opakoval bekhendem, aby si zafixoval správný nápřah a švih. Teprve pak pokračoval trénink na kurtu. Evropská škola je jiná.
„U nás se musí hrát a hrát. Když dojde na dril, něčím pro děti nudnou nutnost zpestřit. Napadlo mě, že by je šlo za zvládnutí úderů odměnit,“ říká Krajča, který se inspiroval bojovými sporty.
Když dosáhne v karate žáček na určitý výkonnostní stupeň, dostane za to barevný pásek. Proč něco podobného nezavést v badmintonu?
A tak Krajča vymyslel projekt „Hledá se šampion,“ kde vyměnil pásky za náramky. O co přesně jde?
„Kdo z dětí zvládne podání, kraťas na síti a k tomu odehrát míček přes síť z bočního postavení, dostane první, bílý náramek. Za další naučené údery žlutý, oranžový... Černý patří šampionům,“ popisuje Krajča soutěž, která je určena pro děti od osmi do dvanácti let.
Náramky lze postupně získat po zvládnutí různých úderů na zkoušce před trenérem konané vždy po půlroce nácviku.
„U nás na Proseku děti skoro o ničem než o náramcích nemluví, chytlo to ale malé badmintonisty i v jiných klubech. Po létě bude mít Šampion i své webovky. Na nich se objeví videa, jak který úder provádět. Návod, jak se dostat až k černému náramku,“ neskrývá nadšení Krajča, kterého napadl ještě jeden zlepšovák, taková neoficiální verze babybadmintonu. V tenise nebo ve volejbale ti nejmenší hrají na zmenšeném hřišti přes nižší síť. V badmintonu tomu tak není. Proto někdy zápasy začátečníků vypadají sterilně. Kdo má podání, většinou vyhraje.
„Bohužel nás to dřív nenapadlo. Až teď jsme na Proseku a po nás na Zahradním Městě dětičkám zmenšili kurt a snížili síť. Už neplatí, kdo má servis, je ve výhodě. Na malém jde jedna výměna za druhou,“ pochvaluje si Krajča, který se k badmintonu dostal tradičně, hrála ho maminka.
„Začínal jsem jako všichni kluci v Klecanech s fotbalem, ale moc mi nešel. Po roce máma povídá, chlapče, z tebe fotbalista nebude. No, nevadí, aspoň nebudeš hloupý. To se fotbalistům z věčného hlavičkování někdy stává. Budeš hrát badminton! Shodou okolností kousek od nás bydlel výborný deblový hráč, mistr republiky Pavel Kubiš, a tak jsem se dostal na Prosek.“
Na výraznější individuální výsledek Krajča nedosáhl, v mládí miloval týmové soutěže, ve kterých Prosek patřil vždycky k nejlepším v Praze. Jeho nesmělé trenérské pokusy musely zpočátku 'snášet' dvě mladší sestry. Časem začaly hrát závodně, někdo je musel vozit na mistráky a turnaje, přitom coby vedoucí pohlídat i ostatní děti z klubu. Do techniky badmintonových úderů se o to více zahloubal, dělal si kurzy, na kterých potkal zkušené trenéry Markétu Osičkovou ze Zahradního Města nebo Tomasze Mendreka, šéfa badmintonové školy v Brně. Absolvoval dokonce mezinárodní školení Badminton Europe Summer School. Zjistil, že nejrychlejší raketový sport lze učit zábavně a kreativně. A také týmově.
„Vždycky se snažím s dětmi na trénincích blbnout nebo hledat cvičení, která stmelují kolektiv. Například tím, že poražený tým musí zazpívat písničku. Nejčastěji je slyšet Skákal pes,“ směje se Krajča, který si atmosféru na Proseku náramně pochvaluje.
„Badminton je sice individuální sport, ale u nás bereme všechno týmově. Na turnajích si hráči z Proseku přejí navzájem, fandí si.“
Možná i z toho důvodu se hráčům a hráčkám z Proseku podařilo ze šestnácti celostátních turnajů v kategoriích od třinácti do devatenácti let získat alespoň jedno medailové umístění.
„Mám velkou radost, že několik mých mladých svěřenců se dostalo na Proseku do kádru prvoligového týmu,“ dodává spokojeně Tomáš Krajča.