Děti chtějí střílet jako Legolas nebo Robin Hood

Jak se dostat k lukostřelbě? Třeba tak, že dítko zhlédne film Pán prstenů nebo Hobita. V nich totiž cválají na koni elegantní elfové, vznešené bytosti s lukem v ruce, které jsou schopny střelit najednou dva skřety. 
„Jedna malá slečna na vozíčku se zamilovala do Legolase, chtěla střílet z luku tak jako on. Tak jsme ji přijali a ona už získala tři medaile z paralympiády,“ vypráví Dana Masárová z ostravského lukostřeleckého oddílu TJ Mariánské Hory.

Osmapadesátiletá trenérka lukostřelby je vybrána do Top 30 v projektu Díky, trenére, který se snaží ocenit práci lidí přivádějících děti ke sportování. 
Ostravský oddíl je jeden z nejlepších v České republice, jeho závodníci vybojovali mnoho republikových titulů. A zájemci o tento sport přicházejí do klubu z rozličných důvodů. „Některé děti nebo i dospělí chtějí umět střílet jako Robin Hood. Nebo si myslí, že budou hned umět trefovat desítku v terči. Někdy děti zase přijdou s tím, že viděli královnu, která střílela z luku,“ směje se Masárová. 
Jenže lukostřelba není tak pohádková. Je nekompromisní – trefíš středové kolečko za deset bodů, nebo netrefíš...

„Někdy jsou začátečníci netrpěliví, když se jim nedaří trefovat střed, tak se na to vykašlou. Nepřekousnou to, rozčilují se, pak toho nechají,“ říká Masárová, která trénuje děti téměř třicet let. K lukostřelbě se dostala jako malé dítě přes svého strýce, střílí od roku 1979. Největším úspěchem bylo 3. místo na mistrovství republiky v soutěži žen, ale rovněž má sedm titulů v kategorii seniorek nad 50 let. Energická žena závodí dodnes. 
V Mariánských Horách vychovali mnoho reprezentantů.

„Jsme taková lukostřelecká Sparta,“ chlubí se Masárová a dodá: „I když to bych v Ostravě říkat neměla.“ Nikdy nikoho nevyhánějí, s každým děckem pracují. V jednom tréninku jich dohromady mají třeba i padesát. „Je ohromné, když přijde dítě, ‚beztvará hmota‘, která neudělá klik a nenatáhne teraband, a po měsíci udělá tři kliky a je schopno posilovat. Trénování dětí je velmi náročné, ale pokud se pak daří na vrcholných závodech, malí svěřenci stojí na stupních vítězů – to mi nabíjí baterky,“ říká Masárová, v profesním životě zdravotní sestra.

Lukostřelba je možná nejrychlejší sport, ve kterém nováčci mohou vyhrát medaile. Posuďte sami – v září dítě poprvé luk uchopí do ruky a v březnu už „začátečníci“ jedou na mistrovství České republiky. „A tam už klidně získají nějakou placku, například v týmových soutěžích,“ říká Masárová. V Ostravě se totiž trénuje také v hale během zimy. „Věnujeme se jim naplno, dostaneme z nich to, co potřebujeme.“

Velmi dobře se pracuje s dětmi, které rodiče přirozeně, nenásilně, hravou formou ke sportu vedou odmalička. Postup v učení střílení z luku má svá pravidla – první stanoviště je na osmi metrech, pak na deseti, dvaceti, třiceti, padesáti... A závodní vzdálenost dospělých je sedmdesát metrů. „Dva tři tréninky necháváme děti jen tak střílet, a to z menších, lehoučkých luků. Když pak dostanou velký luk, ihned se jim rozzáří oči,“ vypráví Masárová, která má na lukostřelbě ráda fakt, že vede k fair play automaticky – na závodech si soupeři zapisují body navzájem.


„My nemáme na terče někoho, kdo by body nezávisle zapisoval a hlásil je, nějakého rozhodčího. Na terčovnici jsou čtyři střelci a hlásí výsledky svým soupeřům. Už v devíti letech se tohle učí střelci dělat zodpovědně, nešidit a nepodvádět.“ 
A ještě jedna věc hovoří pro lukostřelbu – může si ji zkusit opravdu každý, bez omezení věkem. „Je to sport vhodný i pro děti s handicapem, umožníme sportovat opravdu každému. Třeba dětem, které by jinak byly od sportování izolovány,“ tvrdí Masárová z ostravského oddílu.

sdílet | Zpět