Děti nejsou nástrojem trenérů, říká říčanský ragbista Kohout

Ragby. A není to pro děti příliš drsný sport? „Dodnes na tyto předsudky narážíme. Nejlepším způsobem je veřejnosti ukázat, jak s dětmi pracujeme a dětské turnaje, kde rodiče vidí, že ragby děti baví ,“ odpovídá trenér Tomáš Kohout (42 let), který se snaží ragby propagovat na základních školách, připravuje různé prezentace a baví ho přemýšlet, co by českému ragby mohlo pomoct.

U dětí má tento sport úspěch. „Dáme jim balon do ruky a řekneme jim, aby běžely dopředu a položily ho za čáru, což je vlastně základní ragbyový princip. Není to náročné na techniku,“ dodává trenér z týmu Ragby Club Mountfield Říčany, který se dostal do Top 30 projektu Díky, trenére.

Ragby doporučuje Tomáš Kohout z několika důvodů. Dětské tělo se vyvíjí velmi všestranně a dá se říci, že správně. „Pro ragby je důležitá atletika, gymnastické a zápasnické dovednosti, hra s míčem. Pohybový aparát při trénincích získává lepší koordinaci, posiluje, zpevňuje, připravuje se na kontakt se soupeřem,“ říká Kohout, podle kterého není ragby o nic nebezpečnější než další kolektivní sporty. Jako prevenci úrazů můžou hráči používat chrániče zubů, těla a používat helmy, podobné, jako má fotbalový brankář Petr Čech.

„Spíše jde o to, aby si děti neudělaly nic při pádu na zem,“ dodává Kohout, který se k ragby dostal automaticky – jeho děda založil klub v Říčanech v roce 1944, podílel se na rozvoji tohoto sportu v Československu a jeho otec rovněž ragby hrál a trénoval. K němu se Kohout dostal po konci aktivní kariéry, která rozhodně nebyla špatná – byl českým reprezentantem, mistrem ČR ve všech mládežnických kategoriích a dvakrát v seniorech.

V šestnácti letech se jeho týmu podařilo porazit na turnaji v Praze výběr francouzského kraje Lyon. V té době věc nevídaná, neboť Francie patří k ragbyovým velmocem. „Nedokázali to pochopit, a tak nás druhý den požádali o odvetu. Jenže znovu odešli s prohrou,“ vzpomíná s úsměvem Kohout a poté zvážní. „Určitě jsme nebyli techničtější hráči, ale byli jsme na tom lépe s kondicí, což v mládežnickém sportu může být to, co pomůže vyhrát.“

Makat na fyzičce, posilovat, běhat... Tímto drilem si Kohout prošel, takto se v minulosti trénovali junioři. Kohout rovněž. „ V osmnácti letech jsem trénoval pětkrát týdně, o víkendu hrál dva až tři zápasy, měl jsem výsledky, ale pamatuji si, že v tu dobu sport přestával být pro mě tím nejdůležitějším,“ přiznal se Kohout, který jako trenér sbírá zkušenosti i v zahraničí, v Anglii, Francii, Itálii, Portugalsku, a obrázek o potřebách rozvoje mládeže se mu změnil.

„Přijeli jsme tam a viděli, jak pracují s mládeží, hrají turnaje. Nesoustředí se na výsledky, ale na hru. Tréninky a zápasy musí děti hlavně bavit, aby získaly vztah ke sportu a postupně při výchově trenéři přidávají dovednosti a náročnější prvky,“ nadchlo Kohouta. A tak se v České republice snaží zavést modernější směry v práci s mládeží.
Například to, aby se do 14 let nezapočítávaly výsledky (pouze na vybraných 3-4 turnajích za rok se hraje o pořadí). „Hráče nedostáváme pod výsledkový tlak, chceme, aby se snažili hrát jak nejlépe dovedou a měli ze hry radost,“ popisuje Kohout, který s nováčky hraje spíše různé hry zaměřené na ragbyové dovednosti, tím se učí a přitom je to baví. Vše hlavně zábavně, to je ta nejpodstatnější esence.

V začátcích trénování se nechával unést hrou, při chybách hráčů na ně při zápase pokřikoval co a jak měli udělat jinak, jak by si to představoval on. Postupem času si však Kohout uvědomil, že to do práce s dětmi nepatří a je to velká chyba při jejich výchově.
„Trenér by měl dětem ukázat možnosti a nechat je herně rozvíjet, aby si vyzkoušeli naučené dovednosti, nikoliv je používat jako nástroj pro vítězství. Trenéři se často zhlédnou ve dvou, třech nejlepších hráčích a chtějí, přejí si, aby ostatní byli také tak dobří. My si ale musíme uvědomit, umět rozpoznat, jaké jsou psychické a fyzické možnosti každého hráče a je nezbytné mít na děti různé nároky,“ dodává Kohout, podle něhož by na základní klubové mládežnické úrovni měly být tréninky přizpůsobeny spíše průměrným hráčům.

„Trenér dětí by měl být v první řadě zaměřený na rozvoj hráčů, vést je, aby chtěli bojovat v zápase, chtěli vyhrát, na druhou stranu umět přijmout porážku, poučit se z chyb. Trenér by neměl řešit výsledky, kolikátí jsou v tabulce a tomu přizpůsobovat vedení zápasů. To je podle mého názoru chyba,“ myslí si Kohout.

Ragby vychovává hráče nejenom po stránce fyzické, ale i osobnostní. V pravidlech ragby je přímo zabudovaná Charta – základní hodnoty ragby – čestnost, nadšení, soudržnost, disciplína a respekt. „Na nejvyšší úrovni ragby tento sport hrají profíci, je to jejich práce. Simulování, neúcta k soupeři, k rozhodčímu, hádání, vztekání... To v podstatě neexistuje. Důvod? Pokud by si to někdo dovolí, ukazuje tím, že práci dělá špatně a dostane třeba i zákaz ji vykonávat. Navíc v profesionálních hráčích, které sledujeme v televizi, máme velmi dobré příklady a ve výchově hráčů nám to pomáhá,“ dodává trenér Říčan, jejichž mládežnické týmy letos vyhrály čtyři ze šesti titulů české ligy a dvakrát byly druzí.

„Tyto úspěchy v závěrečných turnajích sezony jsou pro nás všechny třešničkou na dortu za odvedenou několikaletou práci celého klubu a především trenérů a hráčů v jednotlivých kategoriích,“ připomíná Kohout, který je absolventem Fakulty tělesné výchovy a sportu v oboru fyzioterapie a poznatky ze studií používá v praxi.

„Profesor na patofyziologii po nás hlavně chtěl, abychom se naučili a chápali základní modely fungování jednotlivých soustav v lidském těle a nebiflovali se vše nazpamět, mnohé se stejně zapomíná. Podstatné a potřebné si člověk pamatuje a ostatní není problém se doučit. Pokud podstatě fungování nerozumím, tak mi pouhé znalosti názvů nestačí,“ říká Kohout. „Tím se řídím dodnes a pomáhá mi to i v ragby a hráče takto také učím. Každý hráč nemůže umět pouze jak co udělat, ale hlavně musí vědět proč, pak se může zlepšovat. Studium fyzioterapie na vysoké škole, kde jsme měli mimo jiné fyziologii, anatomii, psychologii atd. a vše v kontextu se zdravím a sportem, mi v ragby pomáhá strašně moc. Základní znalosti fungování lidského těla by měli mít všichni trenéři.“

Důležité je do ragby „zbláznit“ i rodiče. Jezdí fandit na turnaje, zápasy a v létě s nejmenšími dětmi přijedou i na celoklubový tréninkový kemp. „Vloni a letos nás tam bylo kolem dvou set, hráči od 6 do 18 let, trenéři a rodiče. To je moc důležité, hráči různého věku se navzájem znají a kamarádí se,“ vidí výhody Kohout.

sdílet | Zpět