Radostová hrála hokej mezi muži! Nyní vede mládež
Může se stát první ženskou trenérkou ledního hokeje s nejvyšší licencí. K tomu však musí Zuzana Radostová v září udělat státní zkoušky na vysoké škole. Je zapálená do hokeje, však ho také hrála. Dokonce si zkusila čtvrtou nejvyšší ligu mezi muži! Nyní se orientuje na práci s dětmi, ta ji baví nejvíce. Co je jejím snem? Dostat se s trénováním tak daleko, kam až to půjde. „Tím, že jsem žena, tak musím být dvakrát tak dobrá,“ ví pětadvacetiletá Radostová z Karlových Varů.
Ženských trenérek v ledním hokeji není v České republice moc. Tak pět, šest… Zuzana Radostová to však s dětmi umí, v Karlových Varech dostala důvěru a připravuje mládežnické týmy – ve dvou je hlavním trenérem, v jednom jako asistent. Když se přijdete podívat na její trénink, ten pohled vás možná překvapí. Radostová vede celý trénink a k dispozici má několik asistentů, kteří jí pomáhají. A rozdává pokyny… Právem se v tomto drsném sportu prosadila – Radostová totiž lední hokej miluje. Vzdělává se v něm a inspiruje ji Marian Jelínek, bývalý osobní kouč Jaromíra Jágra.
„Jsem studentka FTVS Univerzity Karlovy. Momentálně jsem na magisterském programu, kde dělám specializaci lední hokej. V září mě čekají státní zkoušky, pak bych chtěla pokračovat v dalším studiu,“ říká o svých plánech Radostová, bývalá reprezentační hráčka. Jak se vůbec dostala k hokeji? Přivedla ji maminka, když jí bylo asi dvanáct let.
„Hrála jsem a hrozně moc mě to bavilo. Vybrala jsem si podle toho školu a všechno v mém životě řídil hokej,“ popisovala Radostová. Jenže ženský hokej není tak prestižní. „I kdybych byla nejlepší na světě, vůbec bych se tím neuživila,“ přiznala. Přesto se Radostová dostala do juniorských reprezentačních výběrů, ženský hokej jí už byl malý, a tak zkusila mužskou ligu. Zahrála si čtvrtou nejvyšší! Jak to bylo náročné?
„Žádné zranění jsem neměla, nebyl problém. Občas do mě nějaký chlap najel a omlouval se mi pak zpětně, že neviděl, že jsem žena. Vždycky jsem ho pochopila,“ smála se Radostová, která však věděla, do čeho jde. „Byl to můj boj, vybrala jsem si tento sport. Jsem odolná, nevadilo mi, když do mě někdo šel důrazně během hry.“ Jenže reakce na to, že byla v mužském týmu, byly různé. Někdy dokonce Radostové vyhrožovali. „Jednou mi přišel mail, že pokud nemám sto kilo, tak ať raději nejezdím, nebo mě sejmou,“ popisovala Radostová, která začala s trénováním dětí. Proč? Když její svěřenci dají gól, má z toho větší radost než ze svého úspěchu.
Potěšení jí dělají i maličkosti. „Mám malé hokejisty ročníku 2008, takže naše největší úspěchy zatím spočívají ve skvělé zábavě a výhrách v miniturnajích. Mám ještě další kategorie, ale v nich působím pouze jako asistent,“ přibližuje Radostová. Ví, že sport děti musí bavit, ale pokud něčeho chtějí dosáhnout, musí pro něj dělat všechno. „Chci je vždy nadchnout a ukázat jim, jak je sport úžasný, a že právě teď není nic lepšího na celém světě, než být tady se mnou. Nejvíce si vážím toho, že jsem z dětí udělala tým, druhou rodinu.“
Jeden její hráč si dokonce vyvěsil její fotografii doma v pokojíčku. „Jednou za mnou přišli rodiče a řekli mi, že jejich dítě má prý má na stěně v pokojíčku vyvěšenou fotku se mnou z ledu z předchozího roku. To mě hodně potěšilo.“ O svých ambicích má Radostová také jasno. „Nedávno jsem četla článek od Mariana Jelínka, kde píše, že člověk by neměl dosáhnout cíle a být spokojen, ale naopak by měl být lehce nespokojen, aby šel dál, výš, rychleji. Takže nemám jeden cíl. Chci se dostat tak daleko, jak jen to půjde,“ nastiňuje.
