Squashista Koukal: Snažím se nehrát podle šablon
Co bude dělat squashista Jan Koukal (32), až mu přibudou roky a ukončí svoji profesionální kariéru? Naučí se do té doby hrát oblíbený poker tak dobře, aby měl úspěchy i v něm? Nebo se stane televizním reportérem? Proč ne, vždyť má rád tolik sportů... A kromě toho, že se jim nevyhýbá, s nadšením je sleduje a zaníceně komentuje. „O budoucnosti ještě nemám jasno,“ říká redakci Díky, trenére šestnáctinásobný šampion České republiky a čerstvý mistr domácí extraligy.
Určitě se však v novém životě nudit nebude a zvolí něco, co vyplývá z jeho dominantní vlastnosti. Koukal je totiž nesmírně hravý. Vše nasvědčuje tomu, že by byl fantastickým trenérem. Stačí si na internetu najít jeho školu squashe. Už jen z toho, jak vysvětluje, a tím učí zájemce základy své milované hry, je to cítit. „Nevíte jak na forhend? Žádný problém. Vzpomeňte si, jak jste placatým šutrem házeli do vody žabku. Udělejte ten pohyb raketou.“ Nebo jinde: „Raketu mějte napřaženou trochu za zády už ve chvíli, kdy rozeběhnete k míčku. Prostě jako byste natahovali gumičku.“ A naposledy k forhendu, tomu porozumí každý: „K míčku se natočte bokem, jako byste někomu dávali facku…“ Prostě, ideální trenér.
Jako dítě trávil čas baseballem, hodně plaval, chvíli to vypadalo, že se dá na atletiku nebo fotbal. Mimochodem, ten závodně hraje dosud – v krajském přeboru za Dobříš. O tom, že se v 11 letech dostal ke squashi, rozhodla spíš náhoda. Kamarád pozval jeho otce zahrát si, pak táta vzal s sebou syna… „Squash mě chytil hned. O to víc, že už za pár měsíců jsem vyhrál jeden turnaj. Asi po roce jsem jel hrát do Německa. Co jsem tam od kluků viděl, to byla úplně jiná úroveň. Neotrávilo mě to, spíš vyhecovalo. Řekl jsem si, že brzy chci být jako oni,“ vzpomíná Koukal.
Rodičům, kteří mají doma šikovného a pohybově nadaného kluka či děvče, radí, aby pro začátek pořídili své ratolesti trenéra. S ním si rychleji zafixují správné návyky a dřív se dostanou ke hře. „Od svého prvního trenéra jsem získal perfektní základy. Pak jsem se jen občas s někým připravoval a měl trenérů víc. Od každého jsem si vzal to nejlepší, co mi pomáhalo zlepšit hru. Ovšem na většinu věcí jsem přišel sám a časem si vymodeloval svůj osobitý styl,“ vysvětluje Koukal.
Když ho rozebírá, oči se mu lesknou zaujetím. Takhle o své hře umí mluvit jen hráč nebo jeho trenér. Zakládá si na tom, že je pro soupeře nečitelný. Tím, jak improvizuje, překvapuje. „Většina hráčů používá ve hře šablony. Já hraju jinak, nemám rád hru podle nich. Snažím se soupeře ze šablon vytáhnout. Pak musí improvizovat. Dělá mu to problémy a rozpadne se mu celá hra. Hraje z pozic, které mu nejsou příjemné.“
Kdyby měl Koukal vymyslet slogan, jímž by zval nováčky na kurt, zněl by jednoduše: Squash je sport pro všechny. A hned to vysvětluje. „Hrát se dá bez základů techniky. Snad jen vědět, že držení rakety má být na rozdíl třeba od tenisu otevřené. Na kurtu si každý do sytosti zaběhá, vydá spoustu energie, vyblbne se,“ říká.
Podle Koukala squash už dávno není raritou, ale zavedeným sportem. „Má ohromnou základnu lidí, kteří ho hrají rekreačně. Přitom ho nevnímají jako odvětví, které se dá dělat profesionálně. Naopak málo je hráčů, kteří se mu věnují závodně. Aby jich bylo víc, squash potřebuje větší propagaci mezi dětmi. Aby viděly, jak je populární v cizině, a začaly k němu vzhlížet. S tím souvisí i situace kolem trenérů. Máme dostatek těch, kteří působí na komerční bázi, ale jen málo lidí s nejvyšší kvalifikací. A právě takovým by se děti měly dostat do rukou.“
Přesto nejlepší český hráč squashe není skeptický, své nástupce vidí v juniorských reprezentantech. „Dorůstá první generace hráčů, kteří se squash učili odmalička. Dřív se mu spíš věnovali přeučení tenisté. Junioři už vozí ze šampionátů medaile. Teď záleží na tom, zda zvládnou nelehký přechod z juniorské kategorie mezi dospělé.“
(juh)