Trenér interkrosu chce chytrost a improvizaci

Hledáte kolektivní sport vhodný pro děti, při němž se na hřišti můžete utkat po dlouhých letech také s někým, s nímž jste ho začínali hrát? Nebo se setkat se svým potomkem v jednom týmu? Dvaapadesátiletý Martin Nešpor ze Sokola Spořilov Praha 4, jeden z trenérů vybraných do třicítky těch, kteří v soutěži Díky, trenére zaujali svým přístupem ke sportování dětí, vám ho naservíruje jako na stříbrném podnose.


Kudy chodí, tudy mluví o přednostech interkrosu. Nejen proto, že mu 'vládne' jako trenér, ale i předseda českého svazu. 
„Interkros se dá provozovat od dětství do pozdního věku. Kategorie dospělých začíná už od patnácti, takže soutěž můžete hrát v jednom dresu i se svým dítětem. Jeho další výhodou je, že při turnajích mohou nastupovat také smíšené týmy, kluci a holky dohromady. Mimochodem, s manželkou jsme se potkali při něm,“ usmívá se Nešpor. Na hru, při níž se čtyři hráči z pole snaží dostat holí opatřenou košíkem do branky hájené brankářem míček z plastu trochu větší než tenisák, nedá dopustit.

„Trefit branku je společný rys všech odrůd, které se vývojem odlouply od původního indiánského lakrosu. Interkros má tu výhodu, že na rozdíl od nich je bezkontaktní. Prostě se při něm neřežeme, fyzický kontakt není dovolený, ani atak holí,“ vysvětluje Nešpor. 
Interkros, který se začal hrát v českých zemích v polovině osmdesátých let minulého století a od roku 1999 se v něm pořádají dokonce mistrovství světa, má i další výhody.

Hraje se v tělocvičně (což není podmínka), a tak je ideálním sportem od podzimu do jara. Má jednoduchá pravidla, která okamžitě pochopí i malé dítě. Základem je předpis, který říká, že hráč smí mít míč pod kontrolou maximálně pět, v malých tělocvičnách tři vteřiny. 
„Po tu dobu může s míčkem stát, běžet, nahrát ho nebo vystřelit na soupeřovu branku. Tedy chce to velmi rychle se rozhodnout, protože porušení pravidla se trestá ztrátou míče.“ 
Co přitahuje děti na interkrosu, které hrají soutěže už od devíti let? Nešpor tvrdí, že přirozená chuť rychle běhat a hlavně možnost hrát si holí s míčkem a všelijak ho krotit.

„Často valím oči, co někteří s míčkem dokáží. Pořád vymýšlejí fintičky, a když jim pak vyjdou při zápase, mají ohromnou radost.“ 
Dlouholetý trenér, který se točí kolem interkrosu už skoro třicet let, právě oné hravosti přisuzuje fakt, že jsou Češi několikanásobnými mistry světa v kategoriích mužů (8x) i žen (7x). 
„Už děti by pořád hrály a hrály, tak jim to na konci tréninku dopřávám do sytosti. V dospělosti jsou pak naši hráči na rozdíl od soupeřů kreativnější a překonávají je chytrostí a improvizací,“ vysvětluje Nešpor.

A k dobru dává historku z vlastní sportovní kariéry: 
„Snad to nikdo nevezme jako podraz. V jednom zápase s Kanadou v Montrealu v roce 1991 jsem běžel trochu z úhlu sám na brankáře. Stál u bližší tyčky, a tak jsem naznačil nahrávku na druhou stranu a křikl: „Chytej, Lojzo!“ Gólman skočil ke druhé tyčce a já v pohodě skóroval do odkryté části branky. Když jsme za čtyři roky stejné hráče vítali v Praze na letišti, okamžitě mě poznal, ukázal na mě prstem a povídá: Na tebe si pamatuju a pořád tě nemám rád. Poté, co náš tým v Praze Kanaďané porazili, však svůj názor změnil,“ směje se. 
Než se Martin Nešpor upsal interkrosu, hrál lakros, původně hru Indiánů.

Ta se rozšířila v tehdejším Československu mezi skauty v šedesátých letech díky vedoucímu oddílu Neskenon Ivanovi Makáskovi. Hrálo se s tenisákem, lakrosky se vyráběly podomácku. Památné jsou turnaje z louky u Dobříše. Časem se na rozdíl od zahraničních verzí ustálila jakási česká podoba a od roku 1978 přišla na svět ligová soutěž v Praze na Letné. Nešpor nechyběl, ale postupem doby se stále víc věnoval lakrosu mezinárodnímu a hlavně trénování.

Navíc stál jako funkcionář u zrodu několika klubů a v jednom z nich, LC Jižní Město, začal trénovat s dětmi interkros už roku 1989. 
„Dodnes s tím pokračuji, v současnosti jsem se jen přesunul do Sokola Spořilov, kde po pěti letech působení máme skoro šedesát dětí. Věřím, že se do interkrosu s vervou pustí i v dalších klubech a do práce s dětmi se zapojí sami dospělí hráči,“ přeje si trenér a předseda svazu v jedné osobě.

sdílet | Zpět