Vždy na maximum. Schwarz získal pro jachting celé generace
Jachting je v Česku malý sport. V projektu Díky, trenére však předstihl třeba i fotbal. Mezi semifinalisty najdeme hned dvojici mužů, kteří napnutým plachtám a hlavně výchově dětí obětovali celý život.
Říká se, že se chlapi stydí za své city. Pokud tomu tam je, pak můžeme šéfa Českého Yacht Klubu Pavla Schwarze považovat za výjimku. Jeho milovaný sport mu dostal do srdce dnes již zesnulý legendární kouč Václav Drbohlav.
„Hrdě se hlásím k jeho odkazu. Možná ani nedokážu docenit všechno, co do mě vložil,“ popsal 62letý „vltavský vlk“, kterému byste uvěřili tak maximálně abrahámoviny. „Především mi předal touhu něco pořádně dělat. Fantastická osobnost i trenér. Díky němu jsem prožil krásné dětství na lodích. A teď bych chtěl, aby ho stejně strávily i naše děti.“
Olympiáda není hlavní metou
Zatímco Drbohlav vychoval olympioniky Tomáše Musila, Radku Dobnerovou či Veroniku Kozelskou-Fenclovou, Schwarz má jiné ambice. „Pokud se podaří, že dítě sbírá tituly, je to velice příjemné. Já chci hlavně každému umožnit dělat náš nádherný sport a posouvat se,“ vyznal se Pražan.
Možná vás v tuto chvíli napadne, že je to sice hezké, jenže ze svého platu si na jachtu nikdy nevyděláte. „Máme takovou nešťastnou nálepku milionářského sportu,“ zalitoval Schwarz. „Optimist je ovšem loď, kterou si můžete pořídit od 25 tisíc korun, členství v klubu vyjde dítě na 11 tisíc. Jen si to srovnejte třeba s cyklistikou. Kolik stojí závodní kolo?“
Nejčastější zranění? Dítě na břehu zakopne a odře si nohu
Na soustředění Českého Yacht Klubu dorazil štáb Díky, trenére do Černé v Pošumaví. „Máte obrovské štěstí, fouká vítr,“ usmál se Schwarz. A pak vyprávěl, kolik už novinářů smutně hledělo na vodu bez jediné vlnky. Počasí zkrátka neporučíte.
Postupně jsme si z notesu odškrtávali zodpovězené otázky, výřečnost semifinalistovi sportovně-společenské akce zjevně neschází. Jen děti už dovedou najít místa, kdy se nadechuje. „Přestože je mezi námi velký věkový rozdíl, beru děti jako kamarády,“ překvapil Schwarz. „Snažím se, aby během tréninku byla legrace. Myslím, že mě mají docela rády, i když zároveň vyžaduji určitý respekt. Možná si budete říkat, že se vychloubám, ale nepamatuji dítě, které bych nedostal na svou stranu.“
Jachtaři nejsou žádná ořezávátka. Už jen to, jak osmiletý špunt dostane sám na vodu loď, je těžko pochopitelné. A když se plachetnice prudce nakloní, zakrýváme si oči. „Já se o děti nebojím,“ zdůraznil Schwarz. „V první řadě jsou všichni výborní plavci.“ Mají za sebou hodiny přípravy na souši. „Předtím než nasednou do lodičky, naučí se teorii, strategii, základy kormidlování,“ líčil.
Vedle záchranné vesty pak okolo lodí krouží motorové čluny s trenéry. „Děláme naprosté maximum pro zajištění bezpečnosti. Respekt k vodě musí být. Nakonec se spíš stane, že dítě na břehu zakopne a odře si nohu. Taková jsou naše největší zranění ze soustředění,“ usmíval se Schwarz.
Jen to dořekl, zahučel jeden z chlapců do vody. Drama se však nekonalo: rychle byl na hladině a elegantně se vyšvihl zpět do lodi. „Kdo nespadne, jede pod své možnosti,“ glosoval celou příhodu trenér.
Spravedlivý, laskavý a prima chlap
Tři hodiny na vodě uplynuly jako nic. Vraceli jsme se ke břehu, na kterém stála jachtařka a trenérka Eva Skořepová. Ona nominovala Pavla Schwarze do soutěže. „Proč jsem to udělala? Jde o jednoho z nejúspěšnějších a nejlepších trenérů mládeže v jachtingu,“ odvětila Skořepová. „Spravedlivého, laskavého a prima chlapa.“
Láskou k jachtingu nakazil její dceru, a tak mu chtěla, stejně jako my, říci: „Díky, trenére!“
Autor: David Nejedlý
mh
sdílet | Zpět