Ženský „Schwarzenegger“ formuje krásné lidi

Říkají o ní, že je drahokam z Břeclavi. Energická trenérka juda, co pumpuje dětem sebevědomí a jejich rodičům dobrou náladu. Osmačtyřicetiletá Věra Krásná trénuje v tomto sportu 22 let, a to v Soukromé škole bojových sportů, kterou sama založila. V mládí porážela kluky, byla ženský Arnold Schwarzenegger, před pěti lety ovládla mistrovství Evropy veteránek, stala se evropskou šampionkou v páce a byla instruktorka tělesné a střelecké přípravy u policie. Nyní je její cíl formovat z dětí „krásného“ člověka. I proto se dostala do Top 30 projektu Díky, trenére, který oceňuje práci s dětmi.

Jak se dostala k judu? S nadsázkou – neměla prostě na vybranou. Věra Krásná má o rok staršího bratra, který byl v dětství velký rváč. „Štvalo mě, že mě vždycky přepral, a většinou to moc bolelo. A to byl můj hlavní důvod, proč jsem se přihlásila do oddílu juda,“ vzpomínala trenérka Krásná. Po třech měsících tvrdého tréninku ho dokázala přeprat. Její bratr Zdeněk byl natolik udivený, že se pak rovněž přihlásil do oddílu tohoto úpolového sportu. „Od té doby jsme byli nerozlučnými parťáky, on byl můj hnací motor, dělali jsme všechno spolu – běhali, posilovali, trénovali a opět se prali,“ přiblížila.

Až tak, že tehdy dvanáctiletá Věra dokázala na turnajích zápasit také s kluky. A porážet je. Ano, neměli ji za to moc rádi. „Nikomu to nebylo moc příjemné, když se mnou prohráli. Ale díky zápasům s bratrem jsem měla velmi dobrý základ,“ popisovala Krásná.

Abyste si to lépe dokázali představit – Krásná byla totiž v dívčí kategorii téměř neporazitelná, soupeřky se ji bály. A prosily ji, aby s nimi moc neházela, že se nebudou bránit. Co jí ještě kromě fyzických potyček s bratrem pomáhalo se vypracovat? Práce na poli a velkém hospodářství. Věra totiž trénovala ve vesnickém oddíle, kde judo teprve začínalo a vše se učilo pouze z knížek. „Jediné, co mi trenér tenkrát řekl, bylo: Věro, soupeřku prostě chytneš a hodíš s ní jako s pytlem brambor. Tak, jak to děláváš při práci doma. To byla moje první strategie,“ smála se.

A vycházelo to. Krásná pochází ze zemědělské rodiny. Jako mladé děvče denně tahala těžké pytle, kutálela vinné sudy, řídila traktor, nosila balíky slámy. Již jako žákyně na bench­press zvedala 25 kilogramů. Postupně se začala učit techniku juda a dostala se do reprezentace. Vyhrála několik českých a československých titulů, na mezinárodní Velké ceně v Bratislavě skončila druhá. Na olympijské hry se však nedostala. „Vybíralo se mezi mnou a Lenkou Šindlerovou, která byla členka střediska vrcholového sportu v Hradci Králové. A to z velké části rozhodlo o její účasti,“ vybavila si.

S trénováním dětí začala, když jí bylo 26 let. Se svým pracovním kolegou založili v roce 2006 v Břeclavi Školu bojových sportů, kde se vyučovalo jiu­jitsu a judo. Od roku 2014 zde Věra vede judo pro děti, kondiční cvičení pro ženy a funkční kruhové tréninky pro muže i ženy.

„Zaměřila jsem se především na výchovu dětí, proto název Škola. S dětmi si každý trénink povídáme. Vždycky sdělím, co nás na tréninku čeká, jaké techniky se budeme učit a proč a jaké hry si zahrajeme – namotivuju je. Před tréninkem, ale i po tréninku však probíráme jejich problémy a radosti a dávám jim výchovné úkoly – starat se doma o zvířátko, pomáhat rodičům, poděkovat jim. Nebojím se uvést své životní chyby, aby se oni mohli těchto okamžiků vyvarovat,“ popsala Krásná.

Samozřejmě, že její svěřenci taky soutěží, i když medailové úspěchy nejsou v žádném případě prioritou. Toho je dokladem i 93 dětí, z nichž se soutěží zúčastňuje pouze okolo dvaceti. Závodní činnosti se věnuje hlavně nejmladší kategorie svěřenců, která se však vždycky s medailovým úspěchem vrátí. V současné době má v kategorii dorostenek účastnici mistrovství ČR a jedna naše mladá nadějná judistka již přešla do tréninkového centra mládeže.

Krásnou ale především baví působit na děti jako psycholog, vést je ke správným etickým a morálním hodnotám, pomáhat jim najít správný směr v životě. „Pedagogika a psychologie mě vždycky bavily. Chtěla jsem být učitelkou, ale to se nepovedlo. Teď si to vynahrazuji,“ říká Krásná. Rodiče jsou z její práce nadšení.

„Jedna maminka mi povídala, že i kdybych učila vodní pólo, tak by mi syna svěřila,“ vyprávěla Krásná. „Vštěpuju jim úsměv na tváři, zájem o druhé, slušné chování a čisté srdíčko. A daří se to. Já pak mám vždycky slzy v očích, když vidím takovou mladou krásu a pokoru. Bojovníka, který se umí prát, ale neublíží, naopak – pomůže. Zrovna nedávno mi nechali moji svěřenci za stěračem nečekaný vzkaz – poděkování za vedení, za můj úsměv, přátelství, radu, otevřenost, prostě za to, co dělám.“

sdílet | Zpět