Sport provází životem Dominiku Hýskovou od dětství. Její tatínek patří mezi významné postavy karate, ona ale na začátku vsadila na sportovní gymnastiku. Až ve dvanácti letech jí karate učarovalo. Závodila, snažila se zlepšovat a na hranici dospělosti začala s trénováním v klubu, který založil její otec. Za pět let se povedlo do klubu přivést na tři sta nováčků, což je obrovský úspěch. Odměnou budiž pro Dominiku Hýskovou (TJ Karate České Budějovice), že se dostala mezi TOP 30 v projektu Díky, trenére.
Ragby se stalo jeho vášní a dělá všechno proto, aby se tenhle sport gentlemanů zaujal co nejvíc dětí a jejich rodičů. „Vzorem, jak by to mělo šlapat i u nás, jsou Francie a Velká Británie. Hráči, rodiče, trenéři, funkcionáři tvoří jednu pospolitou komunitu. Rodiny se scházejí a přátelí při zápasech svých potomků. Platí to po celé generace, a jak zápas dopadne, není to hlavní. Pro všechny je ragby svátek, společenská událost,“ říká Ševčík.
Sportovní aerobik rovná se dobrá průprava do života. Trenérka Veronika Buriš netvrdí, že je to nejlepší sport na světě, ale miluje ho. Trénuje děti od čtyř do patnácti let a věnuje jim neuvěřitelných osmadvacet hodin týdně. „Je to řehole,“ směje se držitelka první trenérské třídy, absolventka FTVS UK. Za nic na světě by neměnila. Odměnou za její píli budiž nominace do třicítky nejlepších v projektu Díky, trenéra.
Šestnáct hodin týdně věnuje přípravě atletických talentů v pražském SC Radotín Tomáš Vodička. Na starosti má držitel třetí trenérské třídy v atletice, druhé ve fitness a licence TAP českého atletického svazu na osm desítek malých sportovců ve věku čtyři až jedenáct let. „V téhle činnosti jsem se našel, práce s dětmi mě vždycky bavila, jsem rád, že s nimi můžu být každý den, je to skvělé odreagování. A když za vámi děti nebo rodiče přijdou, že se jim trénink líbil, je to úžasné,“ říká Vodička, který se dostal do třicítky vyvolených v projektu Díky, trenére.
„S holkama jsme na školním hřišti, kde se konal nábor do sportovních kroužků, spíš pokukovaly po klucích. Po chvíli nás oslovil jeden pán. Děvčata, pojďte do oddílu k nám. Pěkně si zaběháte v přírodě a dostanete k tomu taková zajímavá pípátka.“ říká trenérka letošní Top 30 Marcela Šrůtová.
Život je boj a je dobré být na to připravený. Hlavní trenér školy bojových umění v Plzni Petr Gabriel je ve svém živlu, když může předávat zkušenosti mladým nadšencům se zájmem o tenhle sport. A není jich málo. Gabriel se téhle činnosti věnuje už devatenáct let, má druhou trenérskou třídu. Teď se navíc dostal i mezi třicítku vyvolených v projektu Díky, trenére.
Tomu se říká unikát. Miroslav Radek Urminský vozil dceru jako správný táta na trénink a koukal, jak si vede. Pak jednou hlavní trenérka zapomněla malým moderním gymnastkám říct, že trénink odpadá a tak pro jednou zaskočil. A tím nastartoval příběh jako z pohádky, dnes trénuje 36 sezonu, k tomu přijal i funkci rozhodčího. A v projektu Díky, trenére se dostal mezi třicítku vyvolených.
Trenérka Alena Valášková propadla kouzlu národní házené. Šestadvacet let tenhle sport hrála, teď už se mu šestým rokem věnuje jako trenérka. Tohle je prostě láska na celý život. „Je to taková moje srdeční záležitost, tenhle sport moc lidí nedělá,“ vykládá trenérka, která se objevila v elitní třicítce projektu Díky, trenére.
Když se jmenujete Poborský, nemůže to snad dopadnout jinak a vaším milovaným sportem je fotbal. Samozřejmě, že nemusíte mít nic společného s vicemistrem Evropy z roku 1996 Karlem Poborským, ale osud vás prostě spojí s fotbalem. To platí i pro Lukáše Poborského, jenž sám hrával a nyní trénuje děti v týmu FK Lev Neštěmice. Zároveň se dostal mezi třicítku vyvolených v projektu Díky, trenére. „Soutěž jsem znal z novin a televize, ale že se dostanu do třicítky, to jsem jednoznačně nečekal,“ usmívá se kouč malých fotbalistů.
Návodem pro celoživotní činnost trenérky sportovní gymnastiky Jany Pražákové se stala myšlenka profesora Pavla Koláře, uznávaného fyzioterapeuta zabývajícího se pohybovou patologií dětí, v mládí gymnasty. Na děti se nemůžeme dívat jako na jakousi zmenšeninu dospělých. Chceme-li v nich rozvíjet chuť sportovat či najít mezi nimi opravdový talent, musíme je k tomu dovést hrou. Dítě si potřebuje především hrát.
