Neměl na výběr, rodiče veslovali, navíc už od svých čtyř let nebydlel jinde než v loděnicích. Naplno začal Jan Navrátil s veslováním vdeseti letech,kdy soupeřil na soustředěních například s mistrem světa Ondřejem Synkem.
V září tomu bude šest let, co v Březiněvsi tátové, sami fotbalisté, vzkřísili mládežnický fotbal, po němž nebylo vidu ani slechu pětadvacet let.Zatímco v době temna místní klub nebyl schopen z mnoha důvodu sestavit jediné družstvo dětí, nyní dvacítka obětavců, vesměs v dvojroli táta – trenér, pracuje s víc jak 160 hráči v devíti družstvech.
Nastávající maminky znají jméno sedmatřicetileté Karolíny Paterson z webu porodnice.cz,kam posílala své příspěvky z Nového Zélandu o tamním porodnictví. Pánové si ji vybaví v souvislosti s kalendářem plným obrázků krásných žen – reprezentačních spoluhráček, který se objevil před olympiádou v Londýně.
Dříve byl učitelem na gymnáziu, nyní je profesionálním trenérem Českého svazu jachtingu a Yacht Clubu Neratovice. A v poslední době Antonína Mrzílka (53 let), jednoho ze třicítky trenérů vybraných v soutěži Díky, trenére, která hledá ty, kteří obětavě pracují s dětmi, nejvíce potěšil devítiletý svěřenec.
Hledáte kolektivní sport vhodný pro děti, při němž se na hřišti můžete utkat po dlouhých letech také s někým, s nímž jste ho začínali hrát? Nebo se setkat se svým potomkem v jednom týmu? Dvaapadesátiletý Martin Nešpor ze Sokola Spořilov Praha 4, jeden z trenérů vybraných do třicítky těch, kteří v soutěži Díky, trenére zaujali svým přístupem ke sportování dětí, vám ho naservíruje jako na stříbrném podnose.
Už od malička chtěla jezdit na koni, a když jí bylo šest let, vzala ji maminka do jízdárny. Tam Karolína Pachotová poprvé spatřila koně a otevřel se jí nový svět. „Dokud na něj nevylezeš,nebudeš na něm cvičit,“ řekl jí tehdy trenér. Myslel to ze srandy, z hecu...
Nepřestávající stereotypní dřina, tak vypadá příprava nejmenších badmintonistů ze zemí Asie, které vládnou světovým žebříčkům. Tomáš Krajča, který v oddíle SK Prosek Praha trénuje jedenáctým rokem a z toho dva profesionálně, tvrdí, že evropští hráči až na výjimky nemají mentalitu Asiatů, musí se proto od dětství připravovat jinak, nápaditě a zábavněji.
V baseballové komunitě se mu neřekne jinak než Čočo. „Někdo mě zná jen pod mojí přezdívkou,“ směje Marián Krásny (40 let), který se dětem věnuje od roku 1993. Mezitím byl dlouholetý nadhazovač slovenské reprezentace. VTřebíči žije šest let a za tu dobu se zařadil baseball k nejpopulárnějším sportům regionu, kterými jsou atletika nebo hokej. Díky úspěchům byl nominován na nejlepšího evropského trenéra a dostal se také do Top 30 v projektu Díky, trenére.
Třikrát se stal Robin Foniok (20 let) z Ostravy mistrem republiky a dělal si iluze, že si jednou zahraje nejvyšší českou basketbalovou ligu za dospělé. Sen o tom se rozplynul brzy, v šestnácti. Slibnou kariéru šikovného rozehrávače v době, kdy studoval sportovní gymnázium, zhatily zdravotní problémy. Kvůli bolestem zad musel se závodním basketbalem skončit.
Nechtěl se jenom dívat na své syny, a tak začal trénovat. Už deset let Michal Eisenkolb připravuje elévy ve florbalovém týmu Sparta Praha. Dbá na to, aby se děti na tréninku cítily dobře, měly pohodu, bavily je hry a pohyb.
